Tento článek je závěrečným dílem trilogie o „strachu“.

Najdete zde návod, jak lze překonávat nejen strach ze selhání, ale i jiné „překážky“, které vám brání v tom, co chcete. 

V prvním článku s názvem STRACH „VYKROČIT“ JAKO PŘÍČINA NEMOCI jsem popsala, jak v mém případě byl „strach vykročit“ příčinou migrén, a že se za ním skrýval strach ze selhání. Ke článku se dostanete tudy>>

Následoval článek STRACH ZE SELHÁNÍ A ZTUHLÉ TRAPÉZY , kde jsem popsala, jak se strach ze selhání projevil, když jsem se rozhodla naučit psát všemi deseti v online kurzu Psaní Hravě. K tomuto článku se dostanete tudy>>

Kde se to vůbec všechno bere?

Ať už je to strach ze selhání, strach udělat chybu, strach se rozhodnout, strach se do něčeho pustit a mnohé další jim podobné „strachy“, všechny jsou obrazně řečeno součástí jednoho balíčku.

Do tohoto balíčku spadá mnoho dalších přesvědčení, které ať už znějí jakkoli, jejich význam je:

A souhrnným názvem tohoto balíčku je:

Troufám si tvrdit, že tento pocit nejsem dost dobrý/á máme v různé míře všichni. Nicméně velkou část života si ho ani nemusíme uvědomovat.

Co si ale uvědomujeme a čeho si v životě všímáme jasně, jsou jeho projevy, které nás přesvědčují, že něco nemůžeme dělat, mít nebo chtít.

Tedy všechny myšlenky, pocity, názory, postoje a přesvědčení typu:

a mohla bych takto pokračovat ještě hodně dlouho.

Je to ale tak hluboké přesvědčení, že se nevztahuje jen k nějaké konkrétní oblasti našeho života např. že nejsem dost dobrý plavec, tanečník, umělec, nejsem dost manuálně zručný, dost průbojný… atd. ale je platné pro celou naši bytost.

Dotýká se podstaty celé naší existence. Je tedy nějakým způsobem promítnuto do všech oblastí našeho života, každý den, každou vteřinu.

A protože je to opravdu základní přesvědčení, vychází z něj a

Rozhodla jsem se, že to změním

A vzhledem k tomu, že se mi moje niterné nejsem dost dobrá momentálně v životě projevilo jako strach ze selhání, rozhodla jsem se pracovat právě s ním.

Jenže jestli se chcete něčeho zbavit, potřebujete taky vědět, „s kým máte tu čest“. 

Tedy začít si uvědomovat,

Proč potřebujete takto poznat svůj strach?

A jen tehdy jste vůči němu bezmocní.

A co je dále potřeba udělat je:

Hlavně vykročit! Navzdory svému strachu!

Co to znamená?

Navzdory tomu, že se stále bojíte. Navzdory tomu, že ještě pochybujete. Navzdory tomu, že máte stále strach.

Že nadále bude „vystrkovat růžky“, že nadále se vás bude pokoušet zastrašit a především zastavit. A v průběhu kráčení ke svému cíli ho víc a víc poznávat.

Jak to v životě vypadá, když svůj strach ještě pořádně neznáte

Podniknete něco, co váš strach spustí. Je vám nepříjemně a v hlavě se vám mele tisíc myšlenek o tom, jak to nejde a že to nezvládnete. A dalších tisíc pochybností a „rozumných důvodů“, proč to nedělat nebo proč právě vy to nemáte dělat, stejně tak, proč něco nesmíte mít nebo chtít.

A v tuto chvíli je velmi snadné uvěřit, že TOTO JSTE VY! Tedy že jste opravdu člověkem, který na to nemá. Nebo, že prostě žijete takový život, ve kterém to zkrátka není možné.

V tomto případě máte pocit, že jiná možnost není, že to tak zkrátka je a tehdy se opravdu vzdáte a toho, po čem toužíte, nikdy nedosáhnete.

To znamená strachu PODLEHNOUT.

Jak to v životě vypadá, když svůj strach už alespoň trochu znáte

Podniknete něco, co váš strach znovu spustí.

I v tomto případě vás napadne tisíc pochybností a důvodů, proč to nedokážete.

Nicméně taktéž vás napadne, že toto přesně je projev vašeho známého strachu. A minimálně už alespoň malá část vás ví, že TOTO NEJSTE VY!!!

V tomto případě už víte, že vůči strachu nejste bezmocní. Že jen v tuto chvíli potřebujete najít způsob, jak strachu NEPODLEHNOUT.

Strach je jako silnice

Již jsem psala, že strach je jako silnice. Je široký, tvrdý, má zpevněný povrch, udělané podloží.

Když po ní přejdete poprvé, vaše stopa tam bude sotva znát. I podruhé budete těžko hledat, „kudy vede cesta“.

Ale s každým prošlápnutím této nové cestičky se začne stávat výraznější. Až z ní zmizí tráva docela a objeví se zcela jasně nová cesta.

A silnice? Ta nepoužíváním zaroste, a bez údržby v podobě vašeho používání, se povětrnostními vlivy života začne rozpadat. Až jednoho dne zmizí docela.

Pak už bude jen vaše nová cesta a po strachu již nezbyde jediná památka.

A jak konkrétně jsem ze silnice sešla já?

Tenkrát jsem se rozhodla, že dle hesla „nejlepší čas je teď“, to již nebudu odkládat a začnu hned. Doslova hned. Zeptala jsem se sama sebe:

Přišla mi myšlenka, že až budu hodně psát, bude se mi hodit umět psát všemi deseti. A tak jsem začala cvičit psaní všemi deseti v online kurzu Psaní Hravě.

A tak jsem den co den, ať se dělo cokoli, usedla k psaní. A byly i dny, kdy jsem na psaní měla jen pár minut. A v takové dny jsem věděla, že se toho sice moc nenaučím, ale prostě každý den jsem udělala něco pro svůj sen.

Naučit se psát všemi deseti pro mě nebyla úplně přímočará cesta, neboť zrovna zde strach ze selhání působil velmi silně.

Ale o tom, jak toto probíhalo je už článek STRACH ZE SELHÁNÍ A ZTUHLÉ TRAPÉZY zde>>

a za tři měsíce jsem dokončila základní kurz psaní všemi deseti.

Hned ten den, jsem se zeptala znovu: „Co bych dnes mohla udělat pro svůj sen?

A protože jsem se nikdy neučila pracovat s žádným editorem, řekla jsem si, že budu potřebovat alespoň nějaké základy práce s Wordem. A hned jsem se přihlásila do dalšího online kurzu základy MS Word. A opět jsem se den co den, alespoň malou chvíli věnovala práci s Wordem.

Součástí kurzu byly praktické úkoly a některé se mi nedařily splnit na „první dobrou“.

a během dvou týdnů jsem se naučila pracovat s editorem.

Pak jsem si položila opět tu stejnou otázku: „Co bych dnes mohla udělat pro svůj sen?

A tak jsem vstoupila do kurzu na stavbu webu, který se stal mým dalším krokem na cestě.

Tehdy mě skoro celý týden téměř bez ustání pnula hlava.

Nebylo to nijak dramatické, tedy mi to již nebránilo dělat další kroky, nicméně jsem věděla, že je to další náraz do hradby mého strachu.

Nicméně jeho síla je již poněkud vyčichlá ve srovnání se situací před rokem, kdy jsem pouhou myšlenku na to, že se pustím do projektu, odskákala několikadenním terorem v podobě migrény.

A tak jdu dál

Tuším, že strach ze selhání tu stále ještě je. S tím, jak se přede mnou cesta otevírá, začínají se rýsovat nejrůznější možnosti. Myslím, že spolu s tím, jak se budu pouštět do dalších nových výzev, je pravděpodobné, že se s ním ještě budu muset párkrát „utkat“.

Nicméně již teď, po tak krátké době, je zřejmé, že už mě zdaleka tak silně nedrží ve svém ocelovém sevření jako třeba před rokem. Takovou moc má prošlapávání nové cesty.

Strach je jako silnice. . .

Toto si vždy připomínám, když vidím ve městě v travnatém pásu prošlápnutou cestičku mimo chodníky. Je to pro mě hmatatelný důkaz, že „používání“ skutečně vytváří cesty nové, které již nestíhají trávou zarůst.

Proto návod na překonání nejen strachu ze selhání, strachu se rozhodnout, udělat chybu atd., ale jakékoli překážky, která vám brání v tom, co chcete je:

Otázka tedy zůstává pořád stejná:

„Co můžu dnes! udělat pro svůj sen?“

Zdravím vás a přeji pevné zdraví