VÁŠ ÚSPĚCH JE NEVYHNUTELNÝ

Úspěch je nevyhnutelný!

Tato věta už dnes u mně nevyvolává pochybovačně zvednuté obočí.

Ale klid pramenící z vědomí jistoty, že to tak opravdu je.

Už to pro mě není jen lákavý slogan, ale realita.

Když se přede mnou objeví nějaká výzva, ačkoli dává tušit, že to bude něco velmi náročného, hluboko uvnitř zůstávám klidná. Vím, že pokud se rozhodnu, tak to dokážu,

Ještě před pár lety jsem to ale měla naprosto jinak.

A taky kde všude se to může pokazit. K tomu milion pochyb, jestli je to pro mě, jestli já na to vůbec mám, či jestli je vůbec vhodný čas.

Když jsem se i přes obavy do něčeho pustila, v průběhu se samozřejmě vždycky něco pokazilo, něco mi nešlo a zdálo se, že je proti mně snad osud sám, když se na mě valí jedna překážka za druhou.

Myslím, že zlomem v tomto pro mě bylo několik uvědomění, díky kterým mi došlo,

A také uvědomění toho,

ve které fázi většina lidí udělá chybu a proto do cíle nikdy nedojde.

A kde jsem většinu života chybovala také já.

Teď si ukážeme fáze „úspěšné cesty“ na banálním příkladu, aby následně bylo jasnější, kde je ten bod, kde snadno můžete udělat osudovou chybu.

Představte si, že jste dostali obrovskou chuť na dortík🍰 nebo kafe☕, pivo 🍺, pizzu🍕, burger z mekáče 🍔…

Dosaďte si cokoli, po čem umíte fakt toužit 🙂.

Jenže doma to právě nemáte.

1. fáze ROZHODNUTÍ

Rozhodnete se tedy, že zajedete do obchodu.

2. fáze ODVAHA A ODHODLÁNÍ

V garáži zjistíte, že auto nestartuje. Vaše touha je ale fakt velká, nechcete se tedy hned vzdát. 

A přemýšlíte, jaká je jiná možnost, abyste dosáhli toho, co chcete.

3. fáze PŘEKÁŽKY PŘIBÝVAJÍ

Jdete tedy na autobusovou zastávku, abyste zjistili, že následující dvě hodiny nic nejede.

Vaše odhodlání klesá, už pochybujete, jestli vám předmět vaší touhy stojí za tolik vynaložené energie.

4. fáze BOD ZLOMU

Pak se podíváte na hodinky a zjistíte, že už je tak pozdě, že kdybyste do obchodu chtěli vyrazit pěšky, nestíháte to do zavíračky.

Máte pocit, že se proti vám spikl celý svět, že vám dortík (pivo, kafe…) není souzen a ztěžka polykáte sliny, které se vám na vaši laskominu posbíraly.

Schlíple, se svěšenými rameny se vracíte domů.

Je konec!

Pak vás popadne ještě poslední záchvěv vaší touhy a připomene vám, jak strašně dobré by to bylo, kdyby by se vám opravdu povedlo dortík získat.

A nebo ano? Posbíráte zbytky svých sil a touhy a rozdmýcháte skomírající plamínek vašeho přání myšlenkou:

5. fáze POKRAČOVÁNÍ CESTY

V tu chvíli jste došli již skoro domů a všimnete si, že soused má u plotu opřené kolo.

Doběhnete k sousedovi, půjčíte si jeho kolo, obchod stihnete před zavíračkou a o nějakou chvíli později již sedíte opět doma na gauči a na talířku se vám skví lahodný dortík!

6. fáze CÍL

Zakousnete se do dortíku a jeho chuť je neskutečná. Jaksi vám přijde ještě lepší než kdykoli před tím. Přemýšlíte, čím to je. Jestli tím, že jste po něm dnes tolik toužili?

Nebo tím, že jste k dortíku dostali ještě několik „laskomin“ jako bonus?

Ať už v podobě toho, že dortík zrovna byl v akci.

Také, že se cítíte ve svém těle velmi příjemně, jak jste se protáhli na kole na čerstvém vzduchu.

Navíc soused byl velmi milý a pozval vás „na kafe“ a vypadá to, že byste mohli být přátelé.

A navrch jako sladká tečka vás hřeje zvláštní pocit.

S uzdravením vaší nemoci je to jako s dortíkem.

Mohli byste sedět na gauči, zírat do prázdného talířku a toužit po dortíku do skonání věků. A přesto ho nikdy nebudete mít. V tomto případě je vám zřejmé, že pro splnění své touhy potřebujete něco udělat.

Proto jen toužit po uzdravení nestačí.

Je potřeba slézt z gauče, tedy opustit na chvíli pohodlí. Vykročit z domu, tedy vzdát se pocitu jistoty zaběhaných pořádků. A vykročit ven a

A možná jste už i vykročili, ale narazili jste na první překážku v uzdravení, která vás přesvědčila, že je konec. Že vám zdraví prostě není souzeno.

Pak mějte na paměti, že v tuto chvíli není žádoucí vzdát se a vrátit se na gauč s prázdnýma rukama, ale položit si otázku:

A je klidně i možné, že obratem se objeví zase nějaká překážka v uzdravení v podobě přesvědčení jako „moji nemoc uzdravit nejde, já to neumím, to nedokážu, to nejde“ atd.

Pak vás ujišťuji, že pochybnostmi, beznadějí a chvílemi chuti vše vzdát prochází každý člověk, který se pro něco rozhodne. A ani toto není signál vaše přání vzdát, ale znovu se zeptat:

A pak se zase rozhlédněte kolem sebe, „zaposlouchejte“ do signálů života a zjistíte, co je potřebujete udělat dál.

Každá překážka slouží k tomu, aby byla překonána. A můžete tedy překonat i všechny svoje překážky v uzdravení. 

Pokud jste tedy rozhodnutí se uzdravit, váš úspěch je nevyhnutelný.

Na závěr si tedy shrneme, co vás čeká, kdykoli se pokusíte něčeho dosáhnout, abyste na to byli připraveni a neskolilo vás to.

Teď si zkuste zařadit, v jaké fázi jste vzdali váš poslední sen nebo snahu o cokoli.

A pak se zamyslete, ve které fázi jste teď ohledně toho, o co právě usilujete?

Pak už budete vědět, co vás čeká a tolik vás to třeba nepřekvapí.

A když by náhodou přišly ještě těžké chvíle, už máte funkční návod, jak z toho ven.

Vždy se zeptejte:

Zdravím vás a přeji pevné zdraví