Rituál vděčnosti – skloňovaný v mnoha pádech, nekriticky veleben, až se může jevit jako tajemný elixír šťastného života pro každého z nás.  Zmínky o něm mi přicházely opakovaně do života, až jsem si řekla, že tedy prozkoumám, o co jde.

O co jde v rituálu vděčnosti?

Možná, že vysvětlení existuje tolik, kolik je těch, kteří se o něm zmiňují. Popíšu tedy především, co jsem z různých zdrojů o rituálu vděčnosti vydedukovala já a jaká je má osobní zkušenost.

Řekla bych, že prostřednictvím rituálu vděčnosti

I když na začátku se zdá, že zrovna my teda bůhvíjak skvělý život nevedeme.

Jak dojde k té změně?

Tím, že díky rituálu vděčnosti sami aktivně začneme ve svém životě vyhledávat věci a situace, které nás už teď těší, začínáme

Proč to dělat?

Jsou k tomu dva velmi dobré důvody.

1. DŮVOD, proč provozovat rituál vděčnosti

Představte si, že je večer, ukládáte se ke spánku a položím vám otázku: „Jaký byl tvůj dnešní den?“

Jste-li zvyklí zaměřovat se na to, co je ve vašem životě „špatně“, nejspíš odpovíte něco jako:

„Ujel mi autobus, v práci toho bylo hrozně moc, na nákupu jsem zjistila, že mlíko zase zdražilo, děti se celý večer hádaly a manžel už zase přišel pozdě z práce.“

Výsledný pocit z tohoto dne: život je neskutečně těžký.

Když se ale zaměříte na to, co je ve vašem životě dobré, odpovíte:

„Kolegyně v práci mi uvařila kávu a naservírovala mi ji pod nos, na nákupu jsem zjistila, že mají v akci můj oblíbený čaj, tak jsem si koupila rovnou dva, děti mi ze školy přinesly krásný obrázek a manžel mě před usnutím pevně obejmul a já cítila, že o mě pořád stojí.“

Výsledný pocit z tohoto dne: život je plný menších či větších radostí.

REALITA ZŮSTÁVÁ POŘÁD STEJNÁ!!!

Pořád platí, že vám ujel autobus, v práci toho bylo moc, kolegyně uvařila kávu, mléko zdražilo, čaj byl v akci, děti se hádaly a přinesly krásný obrázek a manžel přišel pozdě a před spaním vás pevně obejmul.

Ale zaměřováním se a cíleným zvědomováním si toho hezkého, je výsledný dojem z našeho života mnohem lepší.

2. DŮVOD, proč provozovat rituál vděčnosti

Díky zaměřování pozornosti na to dobré, budete častěji během dne v pocitech radosti, vděčnosti, ocenění a štěstí.

A dle hesla „co žijeme, to přitahujeme“, zcela automaticky začne do vašeho života přicházet víc situací, ve kterých budete  prožívat další radost, vděčnost, ocenění a štěstí.

Návod na rituál vděčnosti

Řekla bych, že minimum je provozovat rituál dvakrát denně, má-li se něco ve vašem životě začít vcelku rychle měnit.

Ranní rituál vděčnosti

Na jaké vlně den začneme, na takové většinou i jedeme celý den.

Pokud hned při probouzení začneme s rituálem vděčnosti, už budeme s radostí vstávat. A to myslím, že je velmi příjemný start dne, než v případě, kdy s prvním mrknutím oka v hlavě semeleme všechna ta svoje „musím, rychle, moc všeho, ach jo“.

Večerní rituál vděčnosti

Mám již opakovaně zkušenost, že ranní vstávání s propuknuvší nemocí, je mnohdy důsledkem večerních myšlenek a prožitků. A proto:

Navíc z neurologických bádání vyplynulo, že s jakou myšlenkou usínáme, ta v nás působí celou noc. A to už je podle mě dost dlouhý čas, kdy má smysl raději svoje tělo oblažovat radostí, než strastí toho, jak hrozný to byl zase den.

Co dělat při rituálu vděčnosti?

Tedy lepší otázka než CO DĚLAT? je CO CÍTIT. 

Protože i kdybyste vyjmenovali stovku věcí, za které jste vděční, ale tu vděčnost u toho neprožívali, moc to fungovat nebude.

Jak jsem s rituálem začínala já

Když jsem kdysi s tímto rituálem začínala, nemohla jsem najít jedinou věc, za kterou bych cítila opravdovou vděčnost. Ne, že by se mi žilo špatně, ale měla jsem zkrátka pocit, že nic až zas tak úžasného v životě nemám. Prostě takový normální, obyčejný život.

Uvědomovala jsem si jasně, že mám spoustu věcí, za které bych skutečně vděčná být mohla, nicméně jsem to nedokázala „procítit“. Tak jsem se několik dnů nutila do prožívání vděčnosti. Marně. Prožitek nula.

Ač nerada, začala jsem připouštět možnost, že třeba jsem od paty po hlavu zcela nevděčný člověk a prostě ji cítit neumím. Nicméně nechtěla jsem to hned vzdát. Tak jsem si řekla, že slovo vděčnost zkusím nahradit jiným slovem. Napadla mě radost.

Rituál radosti

Ani se slovem radost začátek nebyl jednoduchý. Nemohla jsem přijít na nic, co by mě „teď na povel“ rozradostnilo.

Po dlouhém „dolování“, jsem ze sebe dostala náznak úsměvu (opravdu jen náznak, v tu chvíli by Mona Lisa proti mně působila jako vyřehtaná ženská), plynoucí z toho, že je mi vlastně moc příjemné, když vejdu z vlhké zimy domů a obklopí mě teplo. A víc jsem ze sebe tehdy fakt nedostala.

Tedy radost „jen“ z toho, že se mi dnes podařilo udělat si opravdu dobrou kávu. Radost, když si uvědomím, že mám dvě ruce, které bezvadně fungují. Radost, když řídím auto a uvědomím si, že vůbec mám tu možnost řídit.

Radost, že mi funguje čich a můžu po dešti nasát vůni směsice čistého vzduchu, okořeněného vůní země, vlhkého jehličí a hub z lesa, zakončené sladkým tónem květů. Až po radost z pusinky od dcery (aby bylo jasno, ty ona rozdává hojně asi jako šafránu).

Účinek rituálu vděčnosti/radosti

Kdybych to celé měla shrnout, řekla bych, že rituál vděčnosti umí odhalit bohatství, hojnost a požehnání v životě, který do té doby člověk vnímal jako obyčejný, nudný, těžký a že ho prostě celý svět i život bere neustále „na hůl“.

Potvrzuji, že jsem jeho praktikováním začala žít radostnější život. A stále to pokračuje.

Neumím sice ještě neustále a za všech okolností zaměřovat pozornost jen na to dobré. A taky se občas ještě ráchám v bahýnku sebelítosti, jaká jsem chudinka a jak to mám těžké a jak toho mám strašně moc.

Proto mám stále dost prostoru pro objevování radosti života, které zatím ještě nevidím.

Nicméně

Třešnička na dortu

Praktikování rituálu vděčnosti/radosti má ještě jeden dopad, který souvisí s uzdravením.

Onou třešničkou na dortu je získávání schopnosti vidět jiné možnosti. 

Tím, že prostřednictvím rituálu vděčnosti/radosti začnete vidět radost tam, kde jste ji dosud neviděli, získáte osobní praktickou zkušenost, že přesně v těch podmínkách, v jakých se právě nacházíte, lze vlastně žít docela jiný život. Stačí uvidět tu možnost, jak to udělat.

A o to jde i při hledání způsobu, jak se uzdravit. Protože nemocní jsme jen proto, že zatím neumíme vidět možnosti, jak žít svůj život „zdravěji“.

Tak co? Jaká bude vaše odpověď?

Zdravím vás a přeji pevné zdraví