Co může být příčinou „NĚCO NA MĚ LEZE!“

Jaký máte pocit, když na vás něco leze?

A dovedete si představit, že byste uměli udělat: „aby to z vás zase slezlo“?

Znáte to. Něco na mě leze…

…začnou ty zvláštní pocity v těle, někoho z vás třeba pálí v nose, někoho tam šimrá, máte pocit, že se vám hůř dýchá, někdo začnete kýchat. Jiný cítí suchost v krku a někdo zas nepříjemný knedlík. K tomu třeba i pocit, že máte teplotu nebo vás zmáhá únava, či chuť si lehnout.

Každopádně ať už to u vás probíhá jakkoli:

A dovedete si představit, že byste v tuhle chvíli dokázali zařídit: „aby to z vás zase slezlo“?

Že ne? Taky jsem to dřív nedokázala. Tedy přesněji řečeno:

A jak zařídit, aby to z vás slezlo, si ukážeme na následujícím reálném příkladu.

Pátek dopoledne. . .

Provedla jsem poslední úpravy článku o příčině bolesti čelistního kloubu a publikovala ho. Konečně! Po třech týdnech nestíhání jsem dokončila všechny „úkoly“.

Poslední dobou to bylo takové vypětí, že teď, když skončilo, už jsem vysílením ani nedokázala cítit euforii z toho, že mám splněno a že budu mít volný víkend.

Alespoň do pondělka, než naskočím do nového maratonu úkolů, který jsem na sebe na nadcházející týdny, nutno přiznat, přichystala já sama.

Zaklapla jsem počítač a rozhlédla se po bytě, co udělám teď, abych dohnala péči o domácnost, kterou jsem poslední týdny vedla jen v režimu základního přežití a hned jsem se pustila do práce.

Pátek krátce po poledni. . .

Záhy jsem začala cítit velkou únavu, slabost, bolest svalů, měla jsem zimnici a cítila jsem bolest v kosti křížové. To je poslední roky můj neklamný signál toho, že mi začíná stoupat teplota. Teploměr ukázal pár desetinek navíc. Zatím sice nic dramatického, ale jasný signál, že:

Měla jsem jasno.

Poslední tři týdny byly fakt náročné a já jela na 200%.

Pochopila jsem.

Musím to změnit. A začnu hned teď.

Dala jsem si vařit čaj a u toho umyla nádobí. Jak byl čaj hotový, oproti původnímu plánu, který zahrnoval další práce, jsem si sedla na židli. Pustila jsem si pro radost videa, která jsem už dlouho chtěla vidět a dosud na ně „nebyl čas“.

Koukala jsem na ně rozvalená na židli, s nohama na stole a popíjela čaj.  Za tu hodinu jsem si velmi odpočinula a neskonalá únava zmizela. Měla jsem pocit, že zmizela i teplota.

Pátek odpoledne. . .

Nicméně mi bylo jasné, že sdělení nemoci má dalekosáhlejší význam a platí pro mě i nadále. Tak jsem si řekla, že dneska nebudu nic dělat. Uvařím, umyju nádobí a budu se věnovat dítěti, ale jinak NIC.

Pátek podvečer. . .

Začala jsem kýchat. U mě neklamná známka začínající rýmy. Nechápala jsem , co se děje.

Rýma se rozjížděla tak rychle, že za chvíli už jsem smrkala pořádné nudle.

Pátek večer. . . 

Uspávám dítě. Ležím v posteli a mžourám do tmy. Dítě se pomalu přestává vrtět, začíná zklidňovat svůj dech a tak přesouvám pozornost zpět k sobě a znovu se snažím zjistit, co je tedy přesně příčinou mojí nemoci.

Něco jsem evidentně přehlédla, když nemoc neustupuje. A v tom mi to došlo.

A už teď vím, že pokud hodlám v budoucích týdnech někdy spát, pak nemám šanci všechno stihnout. Nespat zatím neumím, tedy už teď jsem v háji.

A mně dochází, co je skutečnou příčinou mého „něco na mě leze“.

A proto si kladu otázku, co je pro mě z toho všeho nejdůležitější, a tak si

Dítě je jasné. Z toho ostatního mám na prvním místě web. Momentálně tím žiju a baví mě to. Co dál? Práce do projektů je taky jasně daná a termíny taky. Ovšem co můžu udělat je, že udělám jen to nejnutnější. To, co je mojí zodpovědností a povinností, ale nebudu už dělat nic navíc, jak mám obvykle zvykem.

Hernu si promyslím ještě v neděli, podle toho, jak se budu cítit. Ale dovoluji si to odřeknout. Návštěvu kamarádky posunu až na víkend, kdy je šance, že už bych mohla mít hotovou práci a taky další úkoly. Případně i tuto návštěvu si dovoluji zrušit.

Pátek noc. . .

Dítě při této mé „meditaci“ usnulo. První, co mě napadlo je, zvednout se z postele a jít ještě pracovat, jak to do dvou hodin do rána dělám poslední týdny skoro každý den. Ale zarazila jsem se v polosedu, připomněla jsem si, že nemocná jsem proto, že se toho snažím stíhat příliš.

Nespadá. Proto jsem se rozhodla dát přednost sobě, dopřát si dlouhý spánek, abych doplnila chybějící síly. Tak jsem sebou plácla zpátky do peřin a okamžitě usnula.

Sobota ráno. . .

Vstala jsem bez rýmy, s pocitem zdraví a dostatku energie!

Vnímala jsem to tak, že jsem „udeřila hřebíček na hlavičku“, tedy že jsem našla skutečnou příčinu nemoci. A napadlo mě, že víkend využiji k dalšímu „zjednodušování života“, abych se co nejlépe připravila na nadcházející složité týdny.

Uklidila jsem si na ploše počítače, kde jsem měla rozdělané další úkoly, které jsem taky chtěla řešit, „když zbyde chvilka“. Nastrkala jsem je všechny do složky „Teď ne“.

Vymazala jsem všechny maily, které se netýkaly stanovených priorit.

Prošla jsem se bytem a vnímala všechna „to je taky potřeba udělat“ a vědomě jsem všem těmto úkolům řekla, že následující dva měsíce „již nejsou v plánu“.

A co bylo dál?

Sobotu i neděli jsem udržela v klidovém režimu a odpočinku.

A světe div se, ačkoli jsem si původně dovolila řadu věcí odřeknout, nakonec jsem včas a řádně splnila nejen všechny své plánované povinnosti a úkoly, ale i vzala dítě do herny a strávila víc než příjemný víkend s dítětem a kamarádkou.

Tento příběh je pro mě poučením, že stanovit si priority způsobí jakési „kouzlo“. Díky vědomému zaměření pozornosti jsem byla cílenější a efektivnější, a tak jsem nakonec toho stihla mnohem víc, než v případě chaotického přebíhání od jedné činnosti ke druhé v zoufalé snaze stihnout všechno.

Nicméně tím největším kouzlem plynoucím ze stanovení priorit je změna životního pocitu.

Ale ačkoli jsem stále pracovala hodně, měla jsem pocit, že můj den je plný smysluplných aktivit, které mi přinášejí radost a již nepracuji ve stresu, pod tlakem a nestíhání.

A kdyby se čistě náhodou na některou činnost, která by v seznamu priorit byla někde na konci, vůbec nedostalo?

Myslím, že pocit ztráty by byl zanedbatelný oproti časům, kdy jsem se věnovala věcem, které pro mě vlastně prioritou nebyly a pak na sklonku večera jsem

A tak pokud jste v situaci, že cítíte, že je toho na vás moc. Nebo jako příčinu vaší nemoci odhalíte právě snahu stihnout mnoho a vyhovět mnohým. Pokuste se stanovit si svoje priority a uvidíte, že vám to přinese překvapivá zjištění.

Zdravím vás a přeji pevné zdraví