JAK JSEM SI POLEPTALA OKO-jaká byla příčina a léčba

Veronika Ambrožová9.2. 20240
 Na tomto příběhu uvidíte:
JAK NÁS NAŠE VNITŘNÍ VEDENÍ CHRÁNÍ PŘED NEMOCÍ,
a co přesně v životě děláme,
ŽE SE NÁM DAŘÍ SE I PŘES VŠECHNA NAŠE VNITŘNÍ VAROVÁNÍ K NEMOCI DOPRACOVAT. 
 
Tak jdeme na to, příběh začíná…🙂
 
Pračka zahájila poslední ždímání, a tak jsem se zvedla od počítače, abych si nachystala další prádlo a v mezičase jsem se ještě pokoušela stihnout co nejvíc domácích činností, abych se zase co nejdříve vrátila k počítači odpovídat na dotazy, které mi posíláte.
 
Umyla jsem nádobí od snídaně, uklidila pár věcí a zalila kytku. Pračka ještě neskončila, tak jsem zajásala, že stihnu i naimpregnovat boty, do kterých mi už doslova teče.
 
Chytla jsem boty a impregnační sprej a vřítila se do ložnice, kde máme velké okno do volného prostoru, kde se vždycky hooooodně vykloním, abych si co nejmíň toho „jedu“ nastříkala do bytu.
 
Jedním mocným škubnutím jsem otevřela okno, hlavou mi proletěla myšlenka: BACHA, VÍTR SE TOČÍ!
Všimla jsem si, že hodně fouká, tak jsem se vyklonila pořádně, aby vítr vše odvál a zmáčkla sprej. Vítr se v tu chvíli stočil a já ucítila vlhkost v oku.
 
Do pár minut mě oko dřelo, jako kdybych v něm měla nasypaný písek. Bylo mi jasné, že jsem si sprejem „poškodila“ oko.
 
Zaměřila jsem pozornost na oko a zeptala se sama sebe:

"Je to vážné, že by to vyžadovalo zásah lékaře?"

 
Odpověď byla: Ne!
 
Zeptala jsem se znovu sama sebe: „Potřebuje to nějaký výplach, mast prostě nějaký prostředek?“
 
Odpověď byla: Ne!
 
Zeptala jsem se tedy: „Je něco, čím mohu oku napomoct s hojením toho, co jsem napáchala?“
 
Odpověď byla: Klid a uvolnění.
 
Vnímala jsem, že tato odpověď znamená, že nemám dělat činnosti, které namáhají oči. Tedy především práce u počítače, že:)
Ach jo, povzdechla jsem si znovu, protože jsem se fakt těšila na to všechno, co jsem dnes chtěla u počítače dělat.
Dokončila jsem tedy už jen odpověď, kterou jsem měla rozepsanou a pak jsem počítač vypnula. Byla jsem ale vážně rozmrzelá z toho, jak už na začátku dne jsem si ho „přetvořila“, způsobem, který zdaleka neodpovídal mým představám.
Kroutila jsem nevěřícně hlavou sama nad sebou a nechápala, jak se mi tohle „povedlo“.

Tak jsem si znovu přehrála v hlavě, jak se to vlastně celé seběhlo:

Jdu k oknu…
…v hlavě se mi mele kupa myšlenek, co ještě bych mohla dalšího stihnout než pračka dopere….
…uši mám v pozoru, jak vnímám, v jaké fázi ždímání pračka je…
…oči skrz zavřené okno vidí, jak se mocně melou stromy a mezi tu hordu „stíhacích myšlenek“ přichází myšlenka s varovným tónem HODNĚ FOUKÁ. Tu okamžitě nahradí další stíhací myšlenka, co ještě by šlo udělat…
…otvírám okno, slyším, jak vítr silně hučí a tak uši napínám ještě víc, abych slyšela pračku…
…vykláním se z okna s botou v jedné ruce a sprejem ve druhé…
…mezi stíhací myšlenky přijde varovná myšlenka BACHA VÍTR SE TOČÍ!!!…
,,,na tuto myšlenku reaguji dalším vykloněním se z okna a mačkám sprej….
…o 5 vteřin později cítím sprej v oku…
 
Tak už mám jasno, co se stalo.

Naprosto klasický a typický příklad ignorování "varovného hlasu v nás", což těsně předchází všem úrazům, nehodám a zraněním.

 

A to z důvodu nesoustředěnosti,

kolotoče rychlých myšlenek a především

upřené pozornosti na to,

co se děje VNĚ MĚ místo UVNITŘ MĚ.

 
Kdybych nebyla tak „rozlítaná“ a na vteřinu se dokázala zastavit při varovné myšlence „hodně fouká“ a následně „bacha vítr se točí“, pravděpodobně bych tím pádem věnovala víc pozornosti tomu, jak skutečně dnes vítr fouká a

nejednala bych podle automatu stylem "takhle to přece dělám vždycky!"

 
Třeba bych se vyklonila víc „za roh domu“. Nebo naprosto poprvé v životě použila jiné okno, které by bylo v závětří…Nebo bych prostě impregnaci odložila…
 
Těžko říct, jaké rady by mi byly bývaly přišly, protože já se nezastavila.

A zaplatila tak  za svou touhu po výkonu (kolik jsem toho ten den chtěla stihnout) poleptaným okem, se kterým jsem nakonec nestihla vůbec nic.

A především ne to, co jsem chtěla nejvíc😔
 

Takže "příčina nemoci" mi už byla zřejmá. NENASLOUCHALA JSEM SVÉMU "BEZPEČNOSTNÍMU VEDENÍ".

 
A co její léčba?
 
Po zbytek dne jsem se vyhnula všem obrazovkám, raději jsem si pustila jen audio.
 
Několikrát za den jsem se zastavila a dopřála očím relaxaci, aby měly čas regenerovat a zvlhčovat se. 
Mimochodem toto je velmi dobrý cvik pro každého z nás, ale pro ty, kteří pracují hodně u počítače či jiným způsobem namáhají oči dlouhodobým zaostřováním na blízko, je ještě užitečnější.
Takže vám rovnou popíšu návod na toto „instantní opečování očí“:

JAK NA RYCHLÉ UVOLNĚNÍ OČÍ:

1. Ze svých dlaní udělejte jakoby mističky.

2. Zavřete oči. 

3. Přiložte "mističky z dlaní" na oči tak, abyste vnímali, že mističky netlačí na oči, ani je jich nedotýkají.

4. Uvolněte svaly čela, obličeje, čelistí a celou hlavu. 

5. Takto si chvíli odpočiňte.

Můžete takto uvolňovat svoje oči minutu, dvě... ale už i pár desítek sekund přinese blaho vašim očím. 

Pokud byste chtěli uvolnit oči pořádně, dopřejte si 10-15 min., ovšem to už je potřeba provádět cvičení s podloženými lokty (hlavu o ruce ale neopírejte, aby netlačily na obličej, tedy ruce jsou stále jen jemně přiložené).

Páteř je stále v příjemně vzpřímené poloze a proto pokud je to potřeba, můžete si lokty podložit polštářkem, dekou...

6. Tuto kratičkou relaxaci můžete provádět několikrát denně. 

Uvolnění očí se nedá předávkovat 🙂

No a jak to dopadlo s mým okem?
 
Pozdě večer už jsem se cítila mnohem lépe a druhý den už bylo vše v pořádku 🙂
 

Přeji vám, ať vždy slyšíte své vedení, které vás drží v bezpečí a ve zdraví.

 
Zdravím vás a přeji pevné zdraví
PS: Touto příhodou jsem dost přehodnotila svůj postoj k používání impregnačních sprejů. Ne kvůli mému oku- na to si příště snadno můžu dát větší pozor.
Ale kvůli tomu, že pokud to leptá moje oko a já tento sprej vypouštím ven, pak ho šířím do očí každého z vás. A leptat oči kohokoli z vás, není nic co bych chtěla.
A tak jsem se rozhodla, že najdu jiný způsob, jak zajistit, aby obuv nepromokla 🙂
Veronika Ambrožová
Jako lékárnice a psychoterapeutka rozumím třem věcem - lékům, léčbě a lidem – a sloužím těm, kteří touží po uzdravení. VEDU je k nalezení osobních příčin nemocí hlubších než DNA, infekce a jiné. PODPORUJI je v důvěře v jejich vnitřní vedení a schopnost sebeuzdravení. A PODNĚCUJI k reálným krokům vedoucím od nemoci nejen ke zdraví, ale především ke šťastnějšímu životu. Napsala jsem pro vás ebook MŮŽEŠ UZDRAVIT SVOU NEMOC, který si můžete stáhnout zde >> Vytvořila jsem online emailový kurz NAJDI PŘÍČINU SVÉ NEMOCI, více informací o kurzu najdete zde >> Na cestě sebeuzdravení Vám může pomoct i ebook PŘEKÁŽKY V UZDRAVENÍ aneb JAK JE ZDOLAT VE 2 KROCÍCH, o ebooku se více dočtete tady >> Jak jsem k tomu všemu došla, tím se netajím a Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Podobné články
BOLEST ZAD a pomluva

Tento reálný příběh vás naučí jednu z možností, jak můžete zjišťovat okamžik…

PŘÍČINA MIGRÉNY: "NECHCI TO DĚLAT!!!"

Cítila jsem, jak nastupuje bolest hlavy a rozjíždí se do migrenózního záchvatu.…

STRACH ZE SELHÁNÍ A ZTUHLÉ TRAPÉZY

Jak strach může být příčinou vaší nemoci, o tom jsem psala v…

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • OBJEV SVOJI VROZENOU SCHOPNOST UZDRAVIT SE
  • CHCI EBOOK ZDARMA :)
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku:
    Uzdravím se sama