Bolest čelistního kloubu a STRES

Napadlo by vás, že to, jak moc jste nebo nejste ve stresu se odráží na vašem čelistním kloubu?

I když vás kloub v tuto chvíli nebolí, přesto si můžete prověřit, jak na tom je se stresem právě váš čelistní kloub.

No a pokud vás kloub bolí nebo někdy v minulosti bolel, je tento článek přesně pro vás.

Všechno začalo jednou obyčejnou návštěvou dentální hygieny…

Dentální hygiena

V červenci 2022 jsem byla na dentální hygieně. Protože mě v tu dobu už týden urputně bolel čelistní kloub, řekla jsem to dentální hygienistce.

Odpověděla, že

Jen to dořekla, hned mi bylo jasné, o co v mém případě kráčí. Hygienistce jsem poděkovala za podnětná slova a přešla jsem do druhé ordinace.

Hned po hygieně totiž následovala preventivní prohlídka u zubní lékařky. Lékařka se zeptala, co je nového, a tak jsem popsala potíže s kloubem i jí.

Laskavě mi vysvětlila, že: „. . . se to může dít, ještě tomu dáme čas a pokud by to nepřestalo, tak necháme vyrobit dlahy“. Ani zmínka o stresu, ani zmínka o souvislostech s mým životem, ani zmínka o tom, že by byla možnost tuto nemoc jakkoli ovlivnit, než si jen cpát do pusy kus „plastu“.

Tím jsem považovala moje téma čelistního kloubu za vyřešené. To jsem ještě netušila, že se mi „čelistní kloub“ v různých souvislostech do života budete vracet během následujících měsíců a nakonec mě dovede k napsání tohoto článku.

Tedy jak to bylo dál?

Hana Maslowská – Kurzy lepšího zraku

Za tři měsíce od návštěvy dentální hygieny jsem absolvovala kurz na zlepšení zraku s Hanou Maslowskou (1).

V průběhu kurzu zazněly informace o tom,

a proto jsme mimo jiné prováděli automasáž čelistního kloubu.

Nikdy dosud mě nenapadlo, že mám svaly okolo čelisti napjaté, dokud jsem je kratičkou masáží neuvolnila. A protože celý víkendový kurz obsahoval řadu malých relaxací a masáží, měla jsem na konci dne celou oblast hlavy velmi uvolněnou.

Po skončení kurzu jsem jela domů metrem. Náhle jinému cestujícímu spadl kufr na zem a já se lekla. Pravděpodobně právě díky velkému uvolnění všech svalů hlavy, jsem si tehdy vůbec dokázala všimnout, že jsem zatnula zuby a snad poprvé v životě jsem pocítila,

Z metra jsem následně přestupovala na autobus a ten mi ujel rovnou před nosem. Opět jsem si uvědomila, že zatínám zuby.

Po výstupu z autobusu jsem musela ještě kousek ujít pěšky. Byl večer a tma, nebylo mi to příjemné a cítila jsem, že ačkoli zuby přímo nezatínám, přesto nějakým způsobem vytvářím napětí v čelistech.

Tato spojitost napínání čelistí či zatínání zubů v situacích, které vnímám jako „nelibé“, byla pro mě tak zajímavá, že jsem ji dál v životě začala prozkoumávat.

Brzy jsem si začala uvědomovat, že:

Zmeškaným dopravním prostředkem počínaje, přes rozlitý čaj, předmět vypadnuvší z ruky, horu nádobí, pračka nedopere včas, dítě nepřiběhne na první zavolání, poštovní schránka nacpaná reklamou, čekání ve frontě, zamítnutá žádost na úřadě, změna plánu, až po nejrůznější interakce s mužem, dítětem či kýmkoli jiným.

Od té doby fungovala moje čelist jako jakýsi senzor toho, jak moc se „vzpěčuji životu“. Čím dál víc jsem totiž sledovala, že:

Co s tím?

Když už jsem si časem byla jistá významem zatínání zubů, řekla jsem si:

Nejjednodušší se mi jeví:

V tom, by se mohl skrývat klíč k celé této záležitosti se stresem, zatínáním zubů a napínání čelistí.“

Jak jsem řekla, tak jsem udělala.

• Záměrně jsem uvolnila skus i čelist.
• Zkontrolovala jsem, jestli náhodou nemám napjatá i ramena a trapézy, což v naprosté většině případů šlo ruku v ruce. Uvolnila jsem tedy i krk a ramena.

A takto uvolněná jsem v té situaci prostě jen „stála“, neměnila jsem ji, nezasahovala do ní a jen ji nechala na sebe působit.

Zprvu to bylo velmi nepříjemné, protože jsem si připadala, jako bych „ztratila ochranu“. Jakoby ten vnitřní odpor provázený zatnutím čelistí a svalů, vytvářel jakýsi obranný štít, aby to, co nechci, se ke mně nemohlo dostat.

Což je mimochodem naprostý paradox, protože

A tak jsem v té situaci stála zcela uvolněná a „bez ochrany obnažená“. Což je asi tak příjemné, jako se nahá procházet za poledne uprostřed Václaváku.

Nicméně jsem zjistila, překvapivou věc. Že když takto „složím svoji obranu“, nepříjemný pocit nejen že nezesílil, jak bych očekávala, ale naopak zeslábnul.

Dál jsem tedy jen vnímala, jak na mě situace působí, co přesně se ve mně děje, ve smyslu kde se mi v těle co sevře, zatne, pohne atd. a případně jaké emoce se začnou objevovat.

A pak jsem se zeptala sama sebe:

Tím, že jsem vědomě uvolnila skus, tedy dobrovolně „složila zbraně“ a položila si tu otázku, nastalo takové „kouzlo“.

Uviděla jsem v dané situaci řešení!

Což se mi jeví na úrovni zázraku – v neřešitelné situaci objevit řešení, že? 🙂

Z mnoha různých důvodu člověk věří, že to změnit nemůže nebo nesmí, nebo to prostě nejde.

A tak zatne zuby tedy svoje „zbraně“, na znamení toho, že by jako lítá šelma nejradši pachatele svého nepříjemného pocitu rozsápal na kusy. Jenže reálně neudělá vůbec nic. Jen dál zatíná zuby, mlčí a situaci prostě „skousne“.

Ale v momentě, kdy v dané situaci už vidíte, že existuje řešení, není třeba použít strategii „skousnu to“.

Jak je možné v neřešitelné situaci najít řešení?

Jsou k tomu potřebné právě ty dvě ingredience, které jsem popsala už výše:

1. uvolnit svůj odpor vůči situaci

Dokud jste v tom, že vás ta situace štve, je celá špatně, může za ni ten a ten a vlastně se to takto nikdy nemělo stát atd., tak jste přesně v tom odporu, který vaše tělo vyjadřuje zvýšeným napětím svalů – například zatínáním pěstí, nahrbením se, stažením se a samozřejmě i zatínáním zubů, svírání rtů do úzkých linek.

Samozřejmě jen tak „na povel“ uvolnit odpor neumí asi nikdo z nás, když nás prostě momentálně něco štve.

Ale to, že vědomě uvolníte skus svých zubů, celou čelist, bradu a také ramena, už tím doslova mechanicky a hmatatelně snížíte svůj odpor.

Protože:

2. položte si otázku: Co teď doopravdy potřebuji?

Myslím si, že totiž klíčem k celému tomu stresu a „skousávání“ je:

Dokud jste v módu „Situace mě prostě štve!“ a napadá vás milion důvodů, proč je ta situace „blbá“, „celá špatně“, „nejde to jinak“ a „někdo jiný měl udělat a neudělal“, nemá to zdánlivě řešení.

Pokud ale přijdete na to, jakou skutečnou potřebu v dané situaci máte, pak už přesně víte, o co vám celou dobu vlastně jde a tedy je už celkem snadné hledat řešení.

Jako příklad si představte třeba takové obyčejné čekání…

ve frontě u pokladny, na autobus, v čekárně. . .

Čekáte, čekáte, už to podle vás trvá dlouho!

Začíná ve vás růst napětí, což se projeví třeba tím, že začnete vztekle vzdychat, nebo zatínat nehty do rukou, zatínat zuby, či zběsile podupávat nohou.

Současně s tím roste napětí i ve vašich svalech, ramenech, trapézech, krku, čelistech.

To se jeví jako neřešitelná situace, protože když se chcete dostat k pokladně/do autobusu/k lékaři, musíte to prostě „skousnout“ a čekat.

a teprve pak si položíte otázku: „Co teď nechci?“ a nebo Co teď potřebuji?“,

je mnohem pravděpodobnější, že se dostanete k tomu, proč vám to čekání vadí doopravdy.

Konkrétně u mě by odpověď byla následující: „Nechci marnit svůj život čekáním, které mě nebaví.“

V tuhle chvíli už je zřejmé, že nejde primárně o čekání jako takové, ale že já čekání vnímám jako promarněný čas, protože mě nebaví.

Z toho plyne, že řešení je nasnadě.

Potřebuji, aby se čekání pro mě stalo naplňujícím a příjemně stráveným časem.

Položím si tedy otázku:

Hned mě napadlo několik činností, které vnímám jako důležité pro svůj život i zdraví a obtížně pro ně hledám čas a prostor v běžném dni. Čekání je pro mě najednou dokonalá příležitost, jak na to mít dostatek času pravidelně každý den.

Já osobně tedy čekání využívám k tomu, že se zaměřím na to, jak stojím a zkoriguji svoje držení těla a chvíli ho takto pocvičím. Nebo provádím cviky na oči, či relaxaci očí. Nebo můžu provést ty nejméně nápadné cviky na uvolnění čelistí, když jsem je tu už nějakou chvíli zatínala 🙂

Nebo se potěším pohledem na nějakého pěkného chlapa 🙂

Nebo si připomenu, co se mi ten den podařilo (jako tvrdá perfekcionistka mám sklony spíš hledět na to, co se mi nepodařilo, tak to při čekání takto kompenzuji:)

Myslím, že výsledek čekání je v obou případech nad slunce jasný.

V situaci, kdy bych čekání jen „skousla“, budu od pokladny odcházet se zaťatou čelistí a naštvaná, jak přííííííšerně dlouho to trvalo a jaký to byl „vopruz“.

V případě, kdy si uvědomím svoji potřebu čekací čas využít, a tuto potřebu naplním, budu od pokladny odcházet klidná, uvolněná a nejspíš i s úsměvem na rtech.

Vyzkoušela jsem si to již opakovaně. A garantuji vám, že rozdíl poznáte.

Do budoucna v tomto vidím ještě další benefit.

Dentální hygiena po druhé

Po půlroce jsem šla na další dentální hygienu, a protože došlo ke změně termínu, skončila jsem u jiné dentální hygienistky než minule.

Hygienistka nakoukla do mých záznamů a zeptala se: „Při minulé návštěvě jste uváděla bolest čelistního kloubu. Jak je to s kloubem nyní?“

Překvapeně jsem na ni vykulila oči, protože jsem za toho půl roku naprosto zapomněla, že mě kdy kloub bolel. Ale povyprávěla jsem jí, co mi tenkrát řekla její kolegyně o bolesti čelistního kloubu a stresu.

Vzápětí dodala: „Už jsem se objednávala na udělání dlah a tam mi známá řekla, že si mám prvně pořešit stres a teprve potom, pokud budu mít dál bolesti, uděláme dlahy.“

Na to jsem jen řekla: „Pro mě byla rada „pořeš si stres“ radou nad zlato.“ V duchu jsem si pomyslela, že to doslova byla rada nad zlato, když vezmu v potaz ušetřené peníze za prášky proti bolesti a vyrobení dlahy. A to, že jsem zdravá, je už úplně k nezaplacení.

Nicméně to, že již druhou návštěvu hygieny zaznělo téma bolesti čelistního kloubu a její spojitost se stresem, ve mně vyvolalo dojem, že ve světě dentálních hygienistek jako příčina bolestí čelistního kloubu už psychosomatika funguje.

Měla jsem potřebu zjistit víc, a tak po návratu domů jsem začala pátrat v dentálních kruzích.

Znalosti medicíny ohledně potíží čelistního kloubu

Dozvěděla jsem se, že čelistní kloub patří k nejpoužívanějším kloubům. Jedná se o nejsložitější a nejpohyblivější kloubní spojení v lidském těle.

V tomto světle se mi jeví jako dobrý nápad nezatěžovat stresovým zatínáním už tak vytížený kloub.

Co se týče dlahy, jedná se o tzv. nákusnou neboli okluzní dlahu. Je vyrobena ze speciálního „plastového“ materiálu a úkolem dlahy je uvolňovat napětí žvýkacích svalů, snižovat tlak čelistí a pomoci tak svalům relaxovat (5).

Už jen tento mechanismus účinku dlahy podle mého potvrzuje slova hygienistek o stresu, který napětí ve svalech vyvolává.

Provedené studie, týkající se účinků dlahy, prokázaly, že nejvíce je účinná u tzv. extrakapsulárních poruch. Jednoduše řečeno to jsou potíže, kdy čelistní kloub je sám o sobě „v pořádku“ a potíže pocházejí od zvýšeného napětí svalů a vazů čelistního kloubu.

Nicméně dlaha není určená k trvalému použití, neboť potom hrozí až poškození čelistního kloubu a dalších struktur (6).

Další studie zkoumala účinek dlahy ve srovnání se samoléčebnými procesy, které jednotliví účastníci studie běžně při svých potížích používají.

Sebe léčebné postupy zahrnovaly cvičení čelisti, jógu nebo cvičení, meditace, dýchání, masáže a teplé obklady. Dle výsledků studie byly tyto techniky účinnější než používání dlahy a autoři doporučují sebe léčbu jako metodu první volby (4).

Jiná studie zaznamenala souvislost potíží s čelistním kloubem a celkového tělesného zdraví tím, že čelistní kloub souvisí a má vliv na držení těla, fyzickou zdatnost a těžiště těla a z toho plynoucí stabilitu těla. Většina lidí postižených potížemi s čelistním kloubem má zároveň i dysfunkci krční páteře a celkově špatné držení těla (2,3).

Za mě osobně tedy medicína má dostatek vlastních zkušeností s tím, že potíže s čelistním kloubem mají široké souvislosti s jinými částmi těla a především souvislost se stresem.

Zajímalo mě, jestli i psychosomatika je téhož názoru, jako empirická zkušenost dentálních hygienistek, vědecké poznatky medicíny, stejně jako i můj vlastní objev, a tak jsem zabrousila do psychosomatických knih, které znám.

Znalosti psychosomatiky ohledně potíží čelistního kloubu

Dahlke dolní čelist vykládá jako výraz vůle a prosazování. „Čelist nám umožňuje kousat, „prokousat se“, umožňuje kousání i trávení a držet, co jsme chytili.“(7)

Luise Hay jako příčiny potíží s čelistí uvádí zlost, zášť a touhu po pomstě.(8)

Hrabica při potížích s čelistí nabádá: „Prudce jsi uchopil a sevřel a nepustil. Nemáš sílu patřičně reagovat na běžné věci. Jsi chtivý. Lakomý a k potřebám druhých nevšímavý či vzdáváš li se brzy a nevěříš si. Potravu přijímej obdobně, jak chceš, aby bylo jednáno s tebou. Tak si jí važ, tak za ni děkuj.“(9)

Polok potíže s čelistí vysvětluje: „Přes den jsme zatnuli zuby, a to co jsme museli prožít, to jsme vydrželi. Ani trochu se nám to nelíbilo, ale nevěděli jsme, jak bychom se hájili a nevěděli jsme, jak bychom své pocity projevili. Jen jsme zatnuli čelisti a situaci jsme nevyřešili.“(10)

Závěr

Podle mého tedy nejen medicína a psychosomatika, ale reálná zkušenost má i mého okolí opakovaně ukazují jasnou souvislost potíží čelistního kloubu a „života jaký vedeme“.

Pokud tedy chcete zjistit, jak je na tom váš čelistní kloub v souvislosti se stresem, jaký prožíváte, nebo už potíže máte a hledáte jejich řešení, mám pro vás na závěr stručné shrnutí toho nejdůležitějšího:

Zdravím vás a přeji pevné zdraví

ZDROJE INFORMACÍ:

1. Hana Maslowská ‒ Kurzy lepšího zraku. Hana Maslowská ‒ Kurzy lepšího zraku [online]. Copyright © 2013 [cit. 29.01.2023]. Dostupné z: https://www.lepsi-zrak.cz

2. TÝLOVÁ, Michaela. Fyzioterapie u poruch temporomandibulárního kloubu [online]. Kladno, 2020. [cit. 2023-01-29], 123 s. Bakalářská práce. České vysoké učení technické v Praze, Fakulta biomedicínského inženýrství, Katedra zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva. Vedoucí práce Mgr. Štěpánka Křížkovská. Dostupné z: https://dspace.cvut.cz/bitstream/handle/10467/91740/FBMI-BP-2020-Tylova-Michaela-prace.pdf?sequence=-1&isAllowed=y

3. Okluze a temporomandibulární kloub versus celkové tělesné zdraví – klinické důkazy a mechanizmus podceňovaného vztahu. Dental Tribune Czech Republic & Slovakia [online]. Copyright © 2023 [cit. 29.01.2023]. Dostupné z: https://czsk.dental-tribune.com/news/okluze-a-temporomandibularni-kloub-versus-celkove-telesne-zdravi-klinicke-dukazy-a-mechanizmus-podcenovaneho-vztahu/

4. Sebe léčba je při onemocněních temporomandibulárního kloubu nejpřínosnější, zjistila studie. Dental Tribune Czech Republic & Slovakia [online]. Copyright © 2023 [cit. 29.01.2023]. Dostupné z: https://czsk.dental-tribune.com/news/sebe-lecba-je-pri-onemocnenich-temporomandibularniho-kloubu-nejprinosnejsi-zjistila-studie/

5. Speciální pomůcky » Héthárší. Homepage » Héthárší [online]. Copyright © Héthárši zubní ordinace [cit. 29.01.2023]. Dostupné z: http://www.zohe.cz/sluzby/specialn/

6. Redirecting to /specialist-agreement. Redirecting to /specialist-agreement [online]. Dostupné z: https://www.prolekare.cz/casopisy/ceska-stomatologie/2006-3/uziti-nakusne-relaxacni-dlahy-pri-terapii-onemocneni-temporomandibularniho-kloubu-5067

7. DAHLKE, Rüdiger. Nemoc jako symbol: výklad významů a příznaků psychosomatických chorob od slavného psychoterapeuta. [1. vyd.]. Praha: Pragma, c2000. ISBN 80-7205-615-8.

8. HAY, Louise L. Uzdrav své tělo. Praha: Pragma, c2002. ISBN 80-7205-878-9.

9. HRABICA, Miroslav. Co nám tělo říká, aneb, Po stopách nemocí. Vyd. 2., (dopl.). Otrokovice: Miroslav Hrabica, c2007. ISBN 978-80-902322-7-3.

10. POLOK, Pavel. Psychosomatika člověka a jeho nemocí [pdf]. Vyd. 1. c2014