PŘÍBĚH
Veroniky Ambrožové
Jako lékárnice a psychoterapeutka rozumím třem věcem - lékům, léčbě a lidem – a sloužím těm, kteří touží po uzdravení.
VEDU je k nalezení osobních příčin nemocí hlubších než DNA, infekce a jiné.
PODPORUJI v důvěře v jejich vnitřní vedení a schopnost sebeuzdravení.
A PODNĚCUJI k reálným krokům vedoucím od nemoci nejen ke zdraví, ale především ke šťastnějšímu životu.
Bylo nebylo, jednoho dne. . .
Postavila jsem se do fronty v lékárně a sáhla do tašky pro sáček s prošlými léky, abych se na ně ještě jednou podívala a ujistila se, že se mi to celé nezdá. Že jsem je opravdu tak dlouho nepotřebovala, že stihly projít.
Prsty přejíždím po neotevřených krabičkách, které stále ještě voní novotou a znovu mě zaplavuje ten radostný pocit. Očima přejíždím po jejich barevných obalech. Tablety na bolest, antimigrenika, mast na vaginální mykózu, léky na kašel a teplotu, na bolest v krku, pálení žáhy, mast proti bolesti, leptadlo na bradavice, antibiotika. . . U každé krabičky se na vteřinu zastavím a usmívám se při vzpomínce na doby, kdy jsem tyto léky viděla jako jedinou možnost. Mým tělem se nyní rozlévá hřejivý pocit štěstí.
- Čiré štěstí, že již nejsem bezmocně odsouzená k životu v bolestech a nemocích.
- Štěstí s vůní obdivu k sobě samé, že jsem to dokázala.
- Štěstí s chutí vítězství, protože jsem porazila svoje pochyby a strachy, které mi tvrdily, že uzdravit se sama není možné.
- Štěstí obalené radostí, že již nemusím věřit výrokům: neléčitelné, smrtelné, doživotní, chronické, progredující, léky budete brát do smrti, zlepšení není možné,. . .
- Štěstí pramenící z vědomí, že jsem svoji ne-moc proměnila v moc nemoc uzdravit.
Dnes. . .
Proto dnes, když přijde nemoc, už nemám strach. Vím, že stačí "uslyšet" zprávu nemoci, "vyslyšet" její sdělení a tím proměnit nemoc v uzdravení.
Dnes už dokážu v nemoci vidět příležitost nejen k uzdravení těla, ale i života.
Ovšem před mnoha a mnoha lety. . .
Nemoc a já jako pacient
Byla jsem řádný pacient. Chodila k lékaři, polykala tablety, mazala mastičky a postupem let pokorně přijímala nové a nové diagnózy. Migrény, laringytidy, reflux, zácpa, afty, opary, blokády páteře, skolióza, špatný zrak, seborhea, bolestivá menstruace, krvácení mezi cykly, vaginální mykózy, změny na děložním čípku, bradavice, záněty očí, akutní respirační onemocnění, angíny. . .
Některé z diagnóz setrvaly chvíli, jiné se vracely a další zůstávaly chronicky. Věřila jsem lékařům a jejich verdiktům: To máte už do konce života. To jste zdědila. S tím, se nedá nic dělat. To má hodně žen, prostě se s tím smiřte. To už bude s věkem jen horší. Zrovna vy jste to chytla. Prostě zrovna vy máte smůlu.
Nemoc jsem vnímala jako jakousi neviditelnou sílu, vůči které jsem bezmocná. Neboť nemoc není vidět, nikdy nevím, odkud se objeví a jak silně udeří. S každou další nemocí ve mně rostl strach, jak nebezpečná a zákeřná bude ta příští? Uzdravím se z ní, nebo již zanechá trvalé následky? Co všechno mi další nemoc vezme? A bude na ni vůbec nějaký lék?
Vždy, když jsem onemocněla:
- styděla jsem se, že kolegové budou mít teď mnohem víc práce
- opovrhovala jsem sebou za to, že jiní lidé toho tolik zvládají a já jsem už zase na hromadě
- trápilo mě, že obtěžuji svoje blízké tím, že potřebuji jejich pomoc
- byla jsem frustrovaná, že přicházím o další setkání a zážitky s mužem, dítětem i přáteli
- cítila jsem vinu, že svojí nemocí ohrožuji okolí
- cítila jsem hanbu, jak zaneřáděně vypadá domácnost i já
- k pláči mě přiváděla ta bezmoc nemoc zastavit, neschopnost ji uzdravit a nemožnost jí do budoucna předejít.
- vnímala jsem jako selhání, že neplním své povinnosti
Ale ze všeho nejvíc jsem se nenáviděla za to, že odbývám dítě a už ZASE!!!!!! říkám: Promiň, nemůžu, je mi zle!
Nemoc a já jako zdravotník
Od dětství jsem toužila léčit, a tak jsem v patnácti letech začala studovat farmacii. Naprosto jsem věřila medicíně. Chtěla jsem proto rozumět fyziologii, nemocem a léčbě tak dokonale, abych naplnila moji touhu, kterou je uzdravení všech nemocí a všech lidí.
Jenže za roky studií a práce s pacienty jsem získávala stále víc zkušeností s tím, kolik nemocí je medicínou neléčitelných, užívání léků doživotní, nemocí stále se zhoršujících a účinky léků nedostačující.
Proto jsem se začala zabývat i alternativními metodami léčby, které léčily i to, co medicína považuje za neléčitelné a uzdravovaly to, co medicína má za neuzdravitelné.
Účinné byly sice všechny, nicméně ani tak jsem nenašla žádnou metodu, která by naplňovala mou touhu po uzdravení všech nemoci a všech lidí.
Zjistila jsem, že ve všech léčebných systémech se vyskytuje tentýž scénář. Některý pacient se uzdraví jakoby zázračně, jiný se uzdraví též, ale za delší dobu, další se sice zlepší, ale úplně se neuzdraví a pak jsou i pacienti, kteří se nezlepší vůbec.
V průběhu mého hledání jsem postupně přišla k přesvědčení, že klíčem k celé hádance uzdravení je pacient. Jen jsem ještě nevěděla jak.
Až jsem dospěla k psychosomatice
Psychosomatika mi dávala smysl z mnoha důvodů a mnoha úrovní nahlížení na člověka a jeho zdraví.
A tak jsem lidem, zajímajícím se o řešení nemoci na principech psychosomatiky, vykládala jejich symptomy a ukazovala vzorce, ve kterých byli nevědomky lapeni. Vždy užasli a překvapeně vykřikovali: „Ano, takto to opravdu mám. To je úžasné, jak jste na to přišla?“ Přesto ani výklad psychosomatiky zdaleka každý neuměl použít k uzdravení nemoci.
Tak jsem hledala dál, kudy tedy vede cesta k uzdravení.
Zlom nastal při jedné z mých mučivých migrén. Stejně jako již mnohokrát předtím, pokoušela jsem se bezúspěšně zjistit její příčinu. Zoufalá z toho, že moje dlouhodobá snaha nenese ovoce, jsem se tenkrát rozhodla zapomenout na všechno, co jsem se dosud o migréně naučila ze všech metod a nauk, včetně medicíny a psychosomatiky.
A řekla jsem si: "Jestli je nemoc zpráva, pak je to stejné, jako bych chtěla sama sobě poslat mail, abych se na něco upozornila." V úvaze jsem pokračovala dál: "Jak přesně bych si ten mail napsala?" A odpověděla jsem: "Tak, abych zprávě porozuměla snadno a přesně. Přece bych si nepsala zprávu v čínštině, když čínsky neumím, to dá rozum. Použila bych slova a způsob vyjadřování, abych přesně věděla, co zpráva znamená."
Z toho mi vyplynulo, že i nemoc je zpráva „psaná“ mojí řečí. Pak to znamená, že jsem zcela schopná jí porozumět, aniž bych k tomu potřebovala cokoli nebo kohokoli zvenčí.“
V tu chvíli jsem připustila myšlenku, že jsem plně kompetentní porozumět zprávě svojí nemoci přesně tak, jak tady v tuto chvíli sedím.
Pak jsem teprve položila otázku, co je příčina této migrény. Odpověď přišla. Migréna během chvíle zmizela a já zůstala sedět s otevřenou pusou do kořán s ohromujícím pocitem, že se stal zázrak.
Dosud totiž když migréna započala, prožila jsem tři dny utrpení. Nebyl způsob, jak ji zastavit, léky pouze tlumily bolest, ale i tak ne úplně. Při migrénách jsem pravidelně přemýšlela o sebevraždě.
A najednou tu sedím uprostřed pokoje, bez bolesti, bez migrény, v pocitu nábožného vytržení, že jsem právě prožila zázrak, kdy rozjetá migréna zmizela prostým pochopením jejího sdělení.
Od té doby jsem tento zázrak vytvořila již nesčetněkrát nejen s migrénou, ale s všemožnými jinými nemocemi. A to nejen sama u sebe, ale i u jiných lidí, kteří byli ochotní porozumět sdělení svých nemocí.
Dodnes ještě umím mít migrény. Umím mít i řadu jiných nemocí, když zrovna potřebuji sama k sobě promlouvat, protože jsem nebyla ochotná se uslyšet dříve. Ovšem dnes už moje nemoci probíhají jinak.
Kdysi jsem byla vůči nemoci bezmocná. Dnes už víc než třičtvrtiny vznikajících nemocí zastavím hned na začátku. Zbytek vyřeším taky, i když mi to trvá déle a nemoc se na pár dní rozjede. A už je opravdu jen naprostá výjimka, když nemoc prodělám celou.
A to je cesta, kterou jsem prošla a prošlapala ji i vám.
Neznám nemoc, kterou byste neměli ve svých rukách. Neznám nemoc, o které bych věřila, že ji nelze ovlivnit nebo uzdravit.
Pokud jste ochotní být zdraví, bude mi radostí provázet vás na cestě k uzdravení.
- Ukážu vám pohled na nemoc, kdy naše současné vnímání nemoci jako něčeho, čeho je potřeba se zbavit, nám přesně brání v tom se jí zbavit.
- Předně vám ukážu, jak najít cestu k porozumění vaší nemoci.
- Odpovíte si na otázku, která léčba je pro vás nejlepší.
- Vysvětlím vám vnější i vaše osobní překážky, které by vám mohly znepříjemnit nebo i blokovat cestu k uzdravení a možná jsou i příčinou, proč se vám dosud nepodařilo se uzdravit, i když jste se to už pokoušeli.
- Uzdravení je pro každého různě krátký nebo dlouhý proces a tímto procesem vás krok za krokem budu provázet v online kurzu.
- V klubu vás podpořím, jak na cestě k uzdravení vytrvat a dojít až do cíle, pro který jste se rozhodli, a tím je vaše uzdravení.
Zdravím vás a přeji pevné zdraví.